Tento zapojovač byl vyvinut ve dvou provedeních v první polovině 20. století národním podnikem Tesla pro potřeby ČSD. Při rozrůstajícímu průmyslu byl později nahrazován dvakrát tak velkými 10-ti klapkovými zapojovači „Aida“ či modernějšími reléovými zapojovači a později digitálními systémy, na řadě míst ale zůstal jako náhradní zapojovač, díky čemuž se jich několik dochovalo.
Typ U54-029
Umožňoval připojení až pěti nezávislých vedení MB – spoje na principu místní baterie. Na obou bocích se nachází telefonní zásuvky staršího typu, lze připojit až dva standardní MB přístroje, díky kterým lze uskutečňovat až dva hovory naráz. Zapojovač se napájel z pravidla ze suchých článků typu AS a vyzváněcí proud je generován ručně za pomoci induktorů umístěných v připojených MB přístrojích.
Typ U54-009
Byl vyráběn pro připojení staršího typu induktivních selektorů PE (Prchal Ericsson). Tedy šlo k zapojovači připojit dva telefonní přístroje selektorů a na klapky až 5 nezávislých selektorových vedení. Konstrukčně a vnitřním zapojením je zapojovač zcela identický k MB provedení, kromě odporu klapek. Ty zde mají odpor 100 Ohmů oproti 3200 Ohmů. Aby zařízení správně fungovalo, je nutno připojit klapku a přepínací vedení odlišně na přívodní svorkovnici na selektor PE, u MB se tyto okruhy paralelně propojí.
V budoucnu bude umístěn k některému z menších staničních zabezpečovacích zařízení v expozici a připojen k ostatním vedením a zařízením pro demonstraci jeho funkce. Selektory PE jsou v dnešní době nezískatelné, vzhledem k tomu bude zapojovač U54-009 statickým exponátem.