Telefonní přístroje na principu Místní Baterie najdete umístěné různě po expozici. Svým technickým řešením jsou téměř identické s polními telefony (TP25), které byly taky příležitostně užívány na dráze.
Vyzvánění se provádí klikou induktoru, tím se vyšle cca.
60 či více V střídavých do linky a vyzvání protilehlý telefon/-y. Po vyvěšení sluchátka se zapojí hovorový okruh, který je napájen historicky ze suchých článků a později z monočlánků každého telefonu. Technickou vymožeností, vyplývající z technického řešení těchto zařízení je, že pokud má někdo vybitou napájecí baterii, slyší on protistranu, ale ona neslyší jeho. Je tedy možno jednoduše dorozumět nutnost výměny článku.
Telefony MB v provedení ČSD T51a, které byly doplněny o tlačítko shora přístroje se specificky používaly se starším provedením 10-ti klapkových zapojovačů „Aida“, stiskem tlačítka se přepnul okruh induktoru a šlo jím obsluhovat volitelné externí zvonková zařízení pro udávání informací a pokynů dopravním zaměstnancům. Toto tlačítko se po zániku zvonkových návěstí navrtávalo, osazovalo pečetí a měnilo se principielní zapojení pro využití jako hláskový telefon součástí hradlového poloautomatické bloku, kde se dala obejít závislost v hradlové skříni na provedení odhlášky.
Tyto telefony najdete různě rozmístěné po expozici, ať už sdruženy do okruhů či rozděleny na jednotlivé linky pod zapojovači, znázorňujíce jejich různé aplikace v rámci železniční dopravní sítě.