Ústředny UE (Ústředna Elektronická) jsou plně digitálně řízená spojovací zařízení, která byla vyráběna národním podnikem Tesla Liptovský Hrádok (TLH) od 80. let. Prvním vyráběným modelem byla UE200, a to v licenci kanadské firmy MiTel, která ji vyráběla od roku 1975 pod označením SX 200.
Tesla v následných letech vlastním vývojem po vzoru UE 200 vytvořila její poloviční dceru, nástěnnou UE 100 a pokračovala se zmenšováním: modely UE 10 a 12, UE 5 a nakonec UE 2.
Model UE 100 a následně jeho modernizace UE 101 se vyráběl od druhé poloviny 80. let a jedná se přesně o polovinu UE 200. Od UE 200 se liší jen poloviční kapacitou, software je zcela totožný.
UE 100/101 má plně libovolnou konfiguraci, zasouvají se do ní řídící, účastnické a přenašečové karty a díky digitálnímu řízení si lze určit téměř libovolný číslovací plán, kategorizaci a jiné funkce.
Kdyby se uvažovalo s plným obsazením tak dokáže ústředna obsloužit až: 4 obsluhovací stanice, 88 účastníků nebo 44 přenašečů při 32 současných hovorech.
Ústředna disponuje jak sériovým, tak i paralelním portem pro nahrávání/stahování konfigurace a výpis tarifikace.
Volba je přijímána jak pulsní, tak tónová a u přenašečů je k dispozici celá řada často využívaných signalizací pulsních, tónových a např. E&M a dokonce se dočkala adaptace digitálního přenašeče PCM E1.
Tyto ústředny mají také svůj vlastní digitální systémový telefon „MFST“, vycházejíc z kanadských „Superset“, při vybavení ústředny modernějším 16ti-bitovým řízením.
Na dráze tato ústředna často nahrazovala voličové ústředny USTD koncové a podružné.
Námi dochovaný exemplář bude zasazen věrně do zbytku služební sítě v jedné stanici, kde skutečně dřív tato ústředna byla.