Telefonní přístroje na principu Automatický Účastnický Telefon byly nejvíce rozšířeným typem v drážní služební telefonní síti a celkově celostátně nejvíc využívaným systémem v moderních dějinách. Zpočátku tyto telefony používaly pulsní volbu – pomocí rotační číselnice, kterou musí účastník manuálně natáhnout vložením prstu do otvoru číslice, kterou chce volit, otočením volicího kotouče doprava až k zarážce a poté uvolněním. Číselnice se následně pomocí pružiny vrací jmenovitou rychlostí do klidové polohy a vysílá sérii pulsů, jejíž délka odpovídá volené číslici (pro čislici 0 je to 10 pulsů) . Tento způsob volby byl nedokonalý a v dnešních měřítkách zcela nepředstavitelný, přesto ve své době byl nejspolehlivější a široce využívaný princip. Až od 70. let se vyvinula tzv. tónová volba, která nepřerušuje smyčku, ale vysílá – „píská“ mezinárodně standardizované dvojice tónů do linky a na základě jejich příjmu vyhodnocuje ústředna volené číslice. Povětšinou lze tyto telefony rozlišit tím, že mají tlačítkovou číselnici (ale v mezidobí se vyráběly i telefony, které měly tlačítkovou číselnici, avšak tato generovala „postaru“ série pulsů). Tento systém byl značně dokonalejší a spolehlivější.
Na starších ústřednách se ještě využívalo tzv. tlačítko zpětného dotazu, kterým se přistupovalo buďto k předání hovoru zpět na pracoviště spojovatelky, nebo se dalo stiskem tlačítka dosáhnout přímé volby nadřazené ústředny. Jeho novodobé provedení je tlačítko FLASH, ale jeho reálné využití v dnešní době téměř vymizelo.
Tyto telefony najdete rozmístěné téměř všude v expozici. Zapojené na veřejnou síť, simulovanou služební a na různé ústředny o kterých se dočtete víc v sekci pobočkové ústředny.